Andaluský kůň
Původ: Španělsko
Typ: barokní kůň
KVH: 150 - 160 cm
Barvy: bělouš, hnědák, vraník, ryzák
Jedno z nejstarších plemen v sobě má krev berberských, arabských i starých evropských koní. Používali se jako jezdečtí koně, ve středověku byli vyhledávaní rytíři i králi z celé Evropy. V době krize byli tito koně kříženi s mnoha jinými plemeny a hrozil zánik andaluských koní, avšak kartusiánští mniši získali stádečko čistokrevných klisen a pár hřebců a toto plemeno zachránili. Dodnes tyto koně chovají jako nejčistší linii španělských koní, známou pod názvem Cartujano.
V době osidlování Ameriky byli tito koně přivezeni na nový kontinent (kde do té doby žádní koně nežili). Někteří svým pánům utekli, křížili se s jinými plemeny a tak vznikli zdivočelí mustangové.
Krev španělských koní můžeme vystopovat i u quarter horse, holštýnech, oldenburzích, kladrubácích, lipicánech, criollech a ve spoustě dalších.
Andaluští koně jsou přátelští, laskaví a učenliví. Na rozdíl od lusitánů nejsou tak mrštní, ale jsou vytrvalí a silní. I přes svou vyloženě mírnou povahu jsou ohniví a odvážní. Vynikají svou inteligencí, snaživostí a jsou schopni ke svému jezdci až neobyčejně přilnout.
Tito koně jsou velmi impozantní. Hlava má široké čelo, může být lehký klabonos. Oči jsou laskavé, uši poměrně malé. Krk je klenutý, svalnatý a dobře posazený. Hrudník je hluboký, hřbet krátký a záď skloněná. Končetiny jsou pevné, suché s kvalitními, tvrdými kopyty. Žíně jsou husté, zvlněné. Hřebcům se hříva nestříhá, u klisen se zastřihuje nakrátko, aby zdůraznila elegantní tvar krku.
Andaluští koně jsou většinou špinaví bělouši nebo bělouši, vyskytují se i hnědáci a vraníci, vzácně ryzáci. Plaváci a palomina jsou nežádoucí.
Kohoutková výška je 150 – 160 cm.
Španělští koně jsou vytrvalá, avšak ne moc rychlá jezdecká zvířata. Používají se jako kočároví, jezdečtí i jako pracovní koně. Osvědčili se v barokní drezúře a vysoké škole. Španělé je využívají při práci s dobytkem a ukazují je na festivalech. Učí se tradiční španělské jezdecké styly, jako je doma vaquera nebo doma classica.
Andaluský kůň
Původ: Španělsko
Typ: barokní kůň
KVH: 150 - 160 cm
Jedno z nejstarších plemen v sobě má krev berberských, arabských i starých evropských koní. Používali se jako jezdečtí koně, ve středověku byli vyhledávaní rytíři i králi z celé Evropy. V době krize byli tito koně kříženi s mnoha jinými plemeny a hrozil zánik andaluských koní, avšak kartusiánští mniši získali stádečko čistokrevných klisen a pár hřebců a toto plemeno zachránili. Dodnes tyto koně chovají jako nejčistší linii španělských koní, známou pod názvem Cartujano.
V době osidlování Ameriky byli tito koně přivezeni na nový kontinent (kde do té doby žádní koně nežili). Někteří svým pánům utekli, křížili se s jinými plemeny a tak vznikli zdivočelí mustangové.
Krev španělských koní můžeme vystopovat i u quarter horse, holštýnech, oldenburzích, kladrubácích, lipicánech, criollech a ve spoustě dalších.
Andaluští koně jsou přátelští, laskaví a učenliví. Na rozdíl od lusitánů nejsou tak mrštní, ale jsou vytrvalí a silní. I přes svou vyloženě mírnou povahu jsou ohniví a odvážní. Vynikají svou inteligencí, snaživostí a jsou schopni ke svému jezdci až neobyčejně přilnout.
Tito koně jsou velmi impozantní. Hlava má široké čelo, může být lehký klabonos. Oči jsou laskavé, uši poměrně malé. Krk je klenutý, svalnatý a dobře posazený. Hrudník je hluboký, hřbet krátký a záď skloněná. Končetiny jsou pevné, suché s kvalitními, tvrdými kopyty. Žíně jsou husté, zvlněné. Hřebcům se hříva nestříhá, u klisen se zastřihuje nakrátko, aby zdůraznila elegantní tvar krku.
Andaluští koně jsou většinou špinaví bělouši nebo bělouši, vyskytují se i hnědáci a vraníci, vzácně ryzáci. Plaváci a palomina jsou nežádoucí.
Kohoutková výška je 150 – 160 cm.
Španělští koně jsou vytrvalá, avšak ne moc rychlá jezdecká zvířata. Používají se jako kočároví, jezdečtí i jako pracovní koně. Osvědčili se v barokní drezúře a vysoké škole. Španělé je využívají při práci s dobytkem a ukazují je na festivalech. Učí se tradiční španělské jezdecké styly, jako je doma vaquera nebo doma classica.